18. 11. 1989
Události z předchozího dne zapůsobily na psychiku obyvatelstva. Většina občanů včetně mnoha komunistů byla pohoršena brutálním počínáním bezpečnostních sil, někteří zásah zažili sami, jiní byli zděšeni, že na Národní třídě byly bity jejich děti. Lidé se začali shromažďovat v ulicích. Zcela spontánně a nezávisle se vynořila myšlenka na stávku, iniciativu převzali studenti.
Stanovisko k situaci vydala skupina, která se podepsala Studenti pražských vysokých škol, dále posluchači DAMU a Ústřední stávkový výbor pražských vysokých škol, který na podporu zprvu sedmi studentských požadavků vyhlásil stávku a na 27. listopad od 12 do 14 hodin generální stávku.
Na shromáždění v Realistickém divadle, kam přišli studenti informovat o masakru na Národní třídě, vyzvali přítomní všechna divadla v republice, aby se připojila k týdenní protestní stávce studentů tím, že vždy místo představení přečtou herci společné stanovisko a budou s diváky diskutovat o situaci. Zároveň navrhli uspořádat 27. listopadu dvouhodinovou generální stávku.
Charta 77 zaujala stanovisko k událostem z předešlého dne na pravidelné schůzce svých mluvčích u Dany Němcové, kde také vzniklo protestní prohlášení. Mluvčí Charty 77 v něm žádali, aby odstoupili straničtí a státní činitelé odpovědní za brutální zásah a aby byl zahájen celospolečenský dialog. S tímto prohlášením odjíždí Alexandr Vondra do Realistického divadla, kde jednali studenti a herci o dalším postupu.
Prohlášení studentů a fotografie ze stávkového výboru:
Jak později Vondra vzpomínal, atmosféra a názory přítomných byly takové, že číst protestní prohlášení Charty 77 už nemělo smysl. Po dvou hodinách zcela zastaralo. Studentské provolání bylo ve všech bodech, včetně požadavku generální stávky, mnohem radikálnější. Charta 77 tak sice vstoupila do hry, ale nestala se vůdčí silou, kterou nadále zůstávali studenti a herci.
Rozhodnutí herců a studentů stávkovat oznamuje o půl páté odpoledne u sochy svatého Václava Martin Mejstřík.
Šíří se zpráva o smrti studenta Martina Šmída. Tuto informaci vyslovila Drahomíra Dražská již v pátek po demonstraci. V průběhu soboty Dražskou kontaktoval Petr Payne, v jehož bytě nahrála svou výpověď na magnetofonový pásek, který byl předán Petru Uhlovi. Ten vydal jménem východoevropské informační agentury ve 20:30 hodin zprávu o smrti Martina Šmída.